Stručné dějiny farnosti Kujavy - únor 1968

V kategorii Historie

Farnost je velmi stará. Původně ji tvořily dvě osady. Starší, založená na slovanském právu: Kugiawa a blízko ní – na německém právu kol r. 1293 vzniklá „Ves Klementova“ (Clementis villa), již založil nepochybně téhož roku připomínaný tamnější fojt Clemens. Později splynuly obě osady v jednu obec, při čemž česká část se poněmčila a obec nesla jméno Clemendorf, Clementendorf, z toho pak Klantendorf. V listinách je poprvé jmenována r. 1337.

První známý farář kujavský je Matěj okolo r. 1510. Bernhard ze Žerotína, protestantský majitel tamních statků ho odstranil. Zdá se, že na nějakou dobu zůstala kuracie neobsazená. R. 1588 dosadil sem protestantský pán Jan Skrbenský Hřiště pastora Šimona Prokopa. R. 1594 na zákrok biskupa Stanislava Pavlovského byl vystřídán katolickým farářem Jiří Sokolem, ale jen do r. 1619, kdy byl od protestantů vypuzen. Za 30-ti leté války a po ní byl nedostatek far a tehdy od r. 1623 byla duchovní správa z Kujav rozšířena vedle stále spravovaných Hl. Životic a Pustějova i na Suchdol a Butovice. Když za války byla zbořena i kujavská fara, byla farnost spravována od kněží augustiniánů z Fulneka od r. 1625 – 1666. Jedním z administrátorů byl Pavel Brossmann, pozdější probošt ( † 1672).

Ke konci války přešel patronát od „povstaleckých“ pánů na olomouckého arcibiskupa. Po znovupostavení fakry (1666 ?) byl v Kujavách opět ustanoven duchovní pro správu Kujav, Hl. Životic a Pustějova; do r. 1689 byli to kněží z august. kláštera z Fulneku. Jeden z nich, Ignác Gebel, přestavil dřevěnou faru a postavil nynější kostel v Hl. Životicích r. 1686.

Roku 1784 se Hladké Životice a Pustějov stávají lokaliemi, když před tím byly z Kujav spravovány asi 160 let. Na místo toho byly Kujavám přiděleny Pohořílky. Od r. 1789 převzala patronát Náboženská matice.

Jmenný seznam kněží:

 Farní kostel sv. Michaela Archanděla v Kujavách.

Původní kostel (datum postavení není znám) vyhořel r.1713. Podle historika Wolného byl kamenný s kamennou klenbou a s věží nahoře rovnou na způsob cimbuří. Po znovu vybudování kostela byl strop v lodi rovný z prken. Hlavní oltář sv. Michaela, boční P. Marie a sv. Anny. Křtitelnice stála uprostřed lodi. Na věži byly 2 zvony z r.1713 a umíráček, v sanktusové věžičce zvon z r.1768. Dva větší zvony byly původně již v kostele před vyhořením z datem 1490. Ale při požáru byly zničeny a byly přelity r.1713. Všechny tyto zvony byly přeneseny do nynějšího kostela.

Nynější farní kostel:

Farář Friedel usiloval od r.1797 o stavbu nového kostela. Napoleonské války ho zdržely (po bitvě u Slavkova 2.12.1805 táhlo přes Kujavy ruské vojsko a tyfem byli kujavští nakaženi tak, že během 81 dnů bylo 74 pohřbů). Přesto dosáhl toho, že ještě dva dny před svou smrtí († 9.9.1830) byl položen základní kámen k nynějšímu kostelu. Za jeho nástupce faráře Jana Grüna byl rozebrán starý, chatrný kostel a postaven nový r.1833.

Je ve slohu pozdně románském (v současnosti ho památkáři nazývají „empírový“). Loď i kněžiště je půdorysu obdélníkového rozměru 34x14,50m. Krytina je z pálených tašek, čtyřhranná věž má nízkou plechem krytou střechu. Kostel je opatřen 2 hromosvody. Do kostela vedou 2 vchody: Hlavní a vedlejší, t.č.nepoužívaný. Jiný vchod vede do sakristie.

V předsíni kostela hned u hlavních dveří na podlaze je velká kamenná deska označující patrně místo, kde jsou uloženy tělesné pozůstatky některých kněží. Po pravé straně předsíně vede schodiště na kůr, po levé je místnost-depositář, kde je též uskladněn pěkný "betlém". Interiér kostela udivuje svou velebnou jednoduchostí, prostorou a výškou, která je znásobena mohutnou půlkulovou cihlovou klenbou nad celou chrámovou lodí. V lodi jsou dvě velká půlkruhová okna s obyčejného skla, zdobená křížem s modrého skla a menším vyobrazením sv. Jana Boska a v druhém okně sv.Teresie od Ježíška. V lodi je 32 pevných, pohodlných dubových lavic (na třetí z leva je vyrytý rok pořízení 1833). Dva boční oltáře: na levé straně s obrazem Růžencové P. Marie, na pravé sv. Josefa. Dále je na levé straně kazatelna, na pravé tvoří protějšek sousoší sv. Jan Křtitele se křtem Páně. Nad ním je mramorová křtitelnice. Vedle křížové cesty je tu ještě na bočních stěnách socha sv. Alžběty a sv.Antonína, vzadu pak socha Krista, přítele mládeže. Vzadu ve výklenku, který vznikl ze zrušeného bočního vchodu je oltářík s P .Marií Lurdskou, na protilehlé straně ve stávajícím bočním vchodu je podobný oltářík B.Srdce Páně. - Na kúru jsou víc jak 100 let staré varhany, několikrát přestavované a opravované (naposled v r.1960), ale toho času (1968) jsou z provozu vyřazeny načisto. Dále je tam skříň "farní archiv". Za varhanami na průčelní stěně kostela je půlkulaté okno. Při pohledu z venku tvoří spolu s hlavním vchodem a fasádou jednotný celek.

Kněžiště má po stranách dvě okna a pod nimi je obraz B.Srdce Páně a Srdce P.Marie. Hlavní oltář je dřevěný. Nad svatostánkem (je dolní a horní) je dřevěná zlacená soška P.Marie s Děťátkem. Pozadí oltáře s velkým titulním obrazem sv. Michaela (od Jana Krištofa Handkeho z r. 1751) a sochy sv. Petra a Pavla tvoří dominantu kostela. Prostorná sakristie se starou skříní na paramenta je na levé straně kněžiště. Vchod do sakristie z venku vede přes malou předsíňku.

Na věži byly 3 zvony ze starého kostela a zvonek v sanktusové vížce. Za l.svět.války byly pro válečné účely odvezeny 2 zvony (prostřední a umíráček). V r. 1922 pořízen nový zvon Matky Boží 252 kg, v r. 1932 pořízen umíráček "sv. Barbora“. Tyto dva nové zvony byly však odvezeny za 2.světové války, takže nyní zůstal jen větší zvon sv. Michaela z r.1713 a zvonek v sanktusové vížce z r.1768.

Věžní hodiny byly zakoupeny v r. 1867 (z radnice v Odrách). Je to muzeální stroj, který jež po léta nejde (renovovaný 1885).

R. 1902 věnoval místní rodák Ing.Freisler kostelu novu dlažbu i dřevěnou pod lavicemi. R.1912 dal postavit 48 kamenných schodů od cvičiště ke kostelu. Celý kostel byl naposledy z venku i uvnitř vymalován v r.1960.

Před hřbitovní branou stojí po jedné straně kamenný kříž (1853), po druhé straně Mariánský nevysoký sloup (1900). Božítělová kaplička je jedna. Farní budova je od r.1947 pronajata MNV pro účely školky.

Při slučování obcí byla v r.1960 ke Kujavám připojena obec Pohořílky (Pohořelky, Pohořálky, něm. podle vůdce osadníků Schimmel-a Schimmelsdorf). Církevně jsou Pohořílky spravovány z Kujav již od 1784. Za 30-tileté války byl v Pohořílkách jednoposchoďový zámeček. Při jeho zbourání 1756 našel se tam dveřní kámen s datem 1323, což by mohlo svědčit o velkém stáří osady. Původně byly Pohořílky spravovány ze Slatiny u Bílovce, od 1652-1784 z Bílova (r.1756 nalezl rychtář při kopání studny na své zahradě cínovou nádobu s datem 1551 s papežskými groši. Třetinu použil na pořízení kalicha pro bílovský kostel.) V osadě se nacházela od 1844 kaple ke cti andělů strážných (na místě dřívější věže-zvonice, která pojala 20-30 lidí). Ve vížce byl zvon z r.1756 (68,5kg). R.1917 byl odebraný. R.1918 pořízen nový, ocelový. Na kapličce byla mramorová deska se jmény 6 padlých vojínů z l.svět.války. Po r.1929 bylo povoleno sloužit v této kapli mši sv. asi 5x do roka. Kaple byla zbourána po r.1960, zvon je nyní na hasičské zbrojnici. Dále na místě starého dřevěného kříže postaven 1895 kamenný kříž. R.1962 byl povalen, ale téhož r. znovu postaven (vlastní kříž a korpus není původní). R.1920 postavena ještě kaplička ke cti Nejsv. Trojice a sv. Anny (dnes rozpadlá). Počet obyvatel je v celé obci (i s Pohořílkami) 695, vesměs katolíků (nyní velmi vlažných) a asi 17 čsl, pravoslavných a bez vyznání.

Vytisknout