csenfrdekoplrusk

Kujavští hrdinové

(zpracoval Bc. Michal Dresler)

KAREL KUTĚJ

Pan Karel Kutěj se narodil 18. července 1916 v Hošťálkové na Vsetínsku. Po absolvování obecné školy se vyučil lakýrníkem. Následně se přestěhoval do Zlína a začal pracovat ve firmě Baťa. Téměř dvaadvacetiletý Karel byl v březnu 1938 odveden na vojnu. Rok poté, při vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl z vojny propuštěn. Vrátil se do Zlína, kde opět pracoval v Baťově továrně. 

Zlom v jeho životě nastává během léta roku 1939. Jakožto instruktor společnosti Baťa byl 31. července 1939 vyslán firmou do Borova, do tehdejší Jugoslávie. Jeho pobyt v Jugoslávii měl trvat do 15. září 1939. Vzhledem k událostem ve střední Evropě se však mladý Karel rozhodl svůj pobyt v Jugoslávii prodloužit do 28. listopadu 1939. Na základě vyhlášení všeobecné mobilizace příslušníků českoslovenksé branné moci žijících v zahraničí požádal o vstupní vízum do Francie. Aby se do Francouzské republiky mohl dostat, musel společně s dalšími vojáky putovat z Jugoslávie do Řecka, dále do Turecka a do Bejrutu, ze kterého vyplul lodí do Francie.

Na Štědrý den roku 1939 se Karel Kutěj společně s dalšími československými vojáky vylodil ve francouzském přístavním městě Marseille. V roce 1940 bojoval proti nacistům o Francii, nicméně neúspěšně. Po obsazení Francie nacistickým Německem byl přepraven do Velké Británie, kde byl vyškolen jako řidič a následně velitel tanku. Po vylodění československých jednotek ve Francii v roce 1944 obléhal přístav Dunkerque, a to až do konce války.

Do svého rodného Československa se vrátil po dlouhých 6 letech, kdy celou válku bojoval na straně československého zahraničního vojska. Dne 29. října 1945 se vrátil také do společnosti Baťa. Jakožto vják ve službách "západu" musel ale být Karel Kutěj z Baťova podniku propuštěn. V roce 1946 se oženil s Annou Kutějovou, rozenou Wlosokovou. Společně se nastěhovali na kujavský zemědělský statek vedle nynějšího fotbalového hřiště. Na místo, kde v minulosti stála tvrz rodu Běsů z Kujav.

Hrdina, který bojoval za demokratickou společnost, se však mnoha uznání během svého života nedočkal. Po komunistickém převratu byl stále pronásledován Státní bezpečností, která mu znepříjemňovala život. Byl nucen vstoupit do JZD a zanechat soukromého zemědělství. I takto může skončit život jednoho z největších kujavských hrdinů. 

Karel Kutěj zemřel 23. června 1993. Alespoň na sklonku svého života se dočkal vytoužené demokracie. Po jeho smrti dům Kutějových stále chátral, a tak byl v roce 2007 stržen. Dnes o něm v obci nenajdeme jedinou zmínku. Rádi bychom mu tedy touto cestou poděkovali a označili jej KUJAVSKÝM HRDINOU.

 Karel Kutěj

 

ŠTEFAN KOZLÍK

Pan Štefan Kozlík se narodil 20. prosince 1921 v obci Vysoká nad Kysucou, která dnes leží na česko-slovenském příhraničí. Ve svých 20 letech nastoupil na základní službu do slovenské armády. Společně s partyzánskou jednotkou bojoval v rámci Slovenského národního povstání proti fašistům. Po prohraném Slovenském národním povstání začali němečtí vojáci tvrdě likvidovat partyzány. Některým z nich stejně jako Štefanu Kozlíkovi se podařilo utéct do osvobozeného území.

V únoru 1945 se přihlásil do československého vojska a opět bojoval proti německým silám za svobodu a samostatnost Československa. Dva měsíce poté byl raněn do obou noh u města Vrútky a převezen do nemocnice. Propuštěn byl z nemocnice až po skončení války v prosinci 1945, ale další dva měsíce se musel léčit doma.

Jelikož po této dlouhodobé léčbě získal zaměstnání v ostravských ocelárnách, hledal bydliště v některé z přilehlých obcí. Domovem se mu staly naše Kujavy. Po Sametové revoluci byl rehabilitován a byl povýšen na praporčíka. Kujavský hrdina pan Štefan Kozlík zemřel 22. února 2001.

tefan kozlk

Zdroje: Langer, Václav. Almanach příslušníků československého zahraničního vojska 1939 - 1945 z území bývalého okresu Nový Jičín. Nový Jičín: Český svaz bojovníků za svobodu. Okresní výbor Nový Jičín, 2005. 201 s. ISBN: 80-254-0580-X

Hrady.cz. Tvrz Kujavy [online]. Hrady.cz [18. 1 . 2021]. Dostupné z: https://www.hrady.cz/index.php?OID=4575

 

VOLYNŠTÍ ČEŠI

V článku výše jsme vám představili dva kujavské hrdiny, kteří se narodili v Československu a rozhodli se také za Československo bojovat. V Kujavách se ale usídlilo i mnoho válečných hrdinů, kteří se v Československu nenarodili. Přestože měli české předky, tak se narodili na Ukrajině, a my je dnes přezdíváme volyňskými Čechy. Celkem 11 volyňských Čechů vám představíme v následujících dílech. Jak se ale na Ukrajinu dostali?

Vracíme se zpět do poloviny 19. století, kdy na území dnešní České republiky panovala bída. Naše země byly zpustošeny několika válkami a nadvládou Rakousko-Uherska. Lidé se zde neměli dobře. Trápil je nedostatek půdy, práce, majetku a také neustálá hrozba války s Germány. Není divu, že se mnoho obyvatel uchýlilo k emigraci. Do Spojených států amerických to bylo daleko a nové přistěhovalce již nepřijímalo. Mnohem reálnější byla emigrace do tehdejšího carského Ruska, které bylo přímým sousedem Rakouska-Uherska. Emigrace byla také správně propagovaná. V Národních listech bylo otištěno několik inzerátů, které obyvatele nabádali k velmi příznivé koupi půdy a lesa v Rusku. Začátky ale nebyly jednoduché. Žádné velké bohatství Čechy na Volyni nečekalo. Většinou jen dřevorubecký srub a hektary lesa. Čechům se ale na Volyni dařilo. Ukázali tamějším obyvatelům, jak lépe obdělávat a hnojit půdu, jak chovat dobytek apod. Ti zprvu novým postupům nedůvěřovali. "Svoloč avstrijska! Jak može jisty chlib vyroslyj na hivni? (...) Na sobakach prijichaly, a choťat nas učity." zaznamenal řeč jednoho původního Volyňáka Václav Šimek ve své knize U nás na Volyni.

V době druhé světové války byla Volyň zabrána nacistickým Německem. Následně Čechy a jiné menšiny pronásledovala také Ukrajinská povstalecká armáda. Není divu, že volyňští Češi už na Ukrajině nechtěli zůstat a raději by se vrátili zpět do své domoviny. Když na Volyň vkročila Rudá armáda, mnoho Čechů vstoupilo k československým jednotkám v Sovětském svazu. V těchto jednotkách bojovalo také našich 11 kujavských hrdinů. Někteří při osvobozování Československa v Kujavách zůstali, někteří využili ale až možnost reemigrace v roce 1947.

ALEXANDER MALÝ

Jedním z Čechů narozených na Volyni byl pan Alexander Malý. Narodil se v roce 1921 v obci Velký Špakov na Ukrajině. Před druhou světovou válkou pracoval jako kovář. Stejně jako mnoho ostatních volyňských Čechů i  on vstoupil 16.3.1944 do československého zahraničního vojska. Jako vojín umřel v pouhých 23 letech během boje v Mýtě pod Ďumbierem. V Kujavách se traduje, že údajně měl vylézt na strom, rozhlédnout se po nepřátelských vojácích, a přitom měl být zastřelen. Okolnosti jeho smrti nejsou zaznamenány v žádném knižním zdroji. Jeho rodiče v roce 1947 reemigrovali zpět do Československa a usídlili se v Kujavách. Přestože Alexander Malý své kořeny v Kujavách nezapustil, s hrdostí jej označíme KUJAVSKÝM HRDINOU.

alexander mal 

Zdroje: Kubový, Josef a Václav Langer. Medailonky statečných příslušníků Československého zahraničního vojska, partyzánů, pomocníků partyzánů, zpravodajců, politických vězňů a domácího odboje 1939 - 1945. Fulnek: ZO ČSBS ve Fulneku, 2010. 152 s. ISBN: 978-80-7005-999-9

Hofman, Jiří. Češi na Volyni základní informace. Praha: Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, 2020. 51 s. ISBN: 978-80-906997-3-1

Šimek, Václav. U nás na Volyni. Sokolov: Okresní úřad Sokolov, 1993. 344 s. ISBN: 80-901534-9-6

  • Přečteno: 794