csenfrdekoplrusk

Kujavští hrdinové

 

KAREL KUTĚJ

Pan Karel Kutěj se narodil 18. července 1916 v Hošťálkové na Vsetínsku. Po absolvování obecné školy se vyučil lakýrníkem. Následně se přestěhoval do Zlína a začal pracovat ve firmě Baťa. Téměř dvaadvacetiletý Karel byl v březnu 1938 odveden na vojnu. Rok poté, při vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl z vojny propuštěn. Vrátil se do Zlína, kde opět pracoval v Baťově továrně. 

Zlom v jeho životě nastává během léta roku 1939. Jakožto instruktor společnosti Baťa byl 31. července 1939 vyslán firmou do Borova, do tehdejší Jugoslávie. Jeho pobyt v Jugoslávii měl trvat do 15. září 1939. Vzhledem k událostem ve střední Evropě se však mladý Karel rozhodl svůj pobyt v Jugoslávii prodloužit do 28. listopadu 1939. Na základě vyhlášení všeobecné mobilizace příslušníků českoslovenksé branné moci žijících v zahraničí požádal o vstupní vízum do Francie. Aby se do Francouzské republiky mohl dostat, musel společně s dalšími vojáky putovat z Jugoslávie do Řecka, dále do Turecka a do Bejrutu, ze kterého vyplul lodí do Francie.

Na Štědrý den roku 1939 se Karel Kutěj společně s dalšími československými vojáky vylodil ve francouzském přístavním městě Marseille. V roce 1940 bojoval proti nacistům o Francii, nicméně neúspěšně. Po obsazení Francie nacistickým Německem byl přepraven do Velké Británie, kde byl vyškolen jako řidič a následně velitel tanku. Po vylodění československých jednotek ve Francii v roce 1944 obléhal přístav Dunkerque, a to až do konce války.

Do svého rodného Československa se vrátil po dlouhých 6 letech, kdy celou válku bojoval na straně československého zahraničního vojska. Dne 29. října 1945 se vrátil také do společnosti Baťa. Jakožto vják ve službách "západu" musel ale být Karel Kutěj z Baťova podniku propuštěn. V roce 1946 se oženil s Annou Kutějovou, rozenou Wlosokovou. Společně se nastěhovali na kujavský zemědělský statek vedle nynějšího fotbalového hřiště. Na místo, kde v minulosti stála tvrz rodu Běsů z Kujav.

Hrdina, který bojoval za demokratickou společnost, se však mnoha uznání během svého života nedočkal. Po komunistickém převratu byl stále pronásledován Státní bezpečností, která mu znepříjemňovala život. Byl nucen vstoupit do JZD a zanechat soukromého zemědělství. I takto může skončit život jednoho z největších kujavských hrdinů. 

Karel Kutěj zemřel 23. června 1993. Alespoň na sklonku svého života se dočkal vytoužené demokracie. Po jeho smrti dům Kutějových stále chátral, a tak byl v roce 2007 stržen. Dnes o něm v obci nenajdeme jedinou zmínku. Rádi bychom mu tedy touto cestou poděkovali a označili jej KUJAVSKÝM HRDINOU.

 Karel Kutěj

 

ŠTEFAN KOZLÍK

Pan Štefan Kozlík se narodil 20. prosince 1921 v obci Vysoká nad Kysucou, která dnes leží na česko-slovenském příhraničí. Ve svých 20 letech nastoupil na základní službu do slovenské armády. Společně s partyzánskou jednotkou bojoval v rámci Slovenského národního povstání proti fašistům. Po prohraném Slovenském národním povstání začali němečtí vojáci tvrdě likvidovat partyzány. Některým z nich stejně jako Štefanu Kozlíkovi se podařilo utéct do osvobozeného území.

V únoru 1945 se přihlásil do československého vojska a opět bojoval proti německým silám za svobodu a samostatnost Československa. Dva měsíce poté byl raněn do obou noh u města Vrútky a převezen do nemocnice. Propuštěn byl z nemocnice až po skončení války v prosinci 1945, ale další dva měsíce se musel léčit doma.

Jelikož po této dlouhodobé léčbě získal zaměstnání v ostravských ocelárnách, hledal bydliště v některé z přilehlých obcí. Domovem se mu staly naše Kujavy. Po Sametové revoluci byl rehabilitován a byl povýšen na praporčíka. Kujavský hrdina pan Štefan Kozlík zemřel 22. února 2001.

tefan kozlk

Zdroje: Langer, Václav. Almanach příslušníků československého zahraničního vojska 1939 - 1945 z území bývalého okresu Nový Jičín. Nový Jičín: Český svaz bojovníků za svobodu. Okresní výbor Nový Jičín, 2005. 201 s. ISBN: 80-254-0580-X

Hrady.cz. Tvrz Kujavy [online]. Hrady.cz [18. 1 . 2021]. Dostupné z: https://www.hrady.cz/index.php?OID=4575

 (zpracoval Bc. Michal Dresler)

VOLYNŠTÍ ČEŠI

V článku výše jsme vám představili dva kujavské hrdiny, kteří se narodili v Československu a rozhodli se také za Československo bojovat. V Kujavách se ale usídlilo i mnoho válečných hrdinů, kteří se v Československu nenarodili. Přestože měli české předky, tak se narodili na Ukrajině, a my je dnes přezdíváme volyňskými Čechy. Celkem 11 volyňských Čechů vám představíme v následujících dílech. Jak se ale na Ukrajinu dostali?

Vracíme se zpět do poloviny 19. století, kdy na území dnešní České republiky panovala bída. Naše země byly zpustošeny několika válkami a nadvládou Rakousko-Uherska. Lidé se zde neměli dobře. Trápil je nedostatek půdy, práce, majetku a také neustálá hrozba války s Germány. Není divu, že se mnoho obyvatel uchýlilo k emigraci. Do Spojených států amerických to bylo daleko a nové přistěhovalce již nepřijímalo. Mnohem reálnější byla emigrace do tehdejšího carského Ruska, které bylo přímým sousedem Rakouska-Uherska. Emigrace byla také správně propagovaná. V Národních listech bylo otištěno několik inzerátů, které obyvatele nabádali k velmi příznivé koupi půdy a lesa v Rusku. Začátky ale nebyly jednoduché. Žádné velké bohatství Čechy na Volyni nečekalo. Většinou jen dřevorubecký srub a hektary lesa. Čechům se ale na Volyni dařilo. Ukázali tamějším obyvatelům, jak lépe obdělávat a hnojit půdu, jak chovat dobytek apod. Ti zprvu novým postupům nedůvěřovali. "Svoloč avstrijska! Jak može jisty chlib vyroslyj na hivni? (...) Na sobakach prijichaly, a choťat nas učity." zaznamenal řeč jednoho původního Volyňáka Václav Šimek ve své knize U nás na Volyni.

V době druhé světové války byla Volyň zabrána nacistickým Německem. Následně Čechy a jiné menšiny pronásledovala také Ukrajinská povstalecká armáda. Není divu, že volyňští Češi už na Ukrajině nechtěli zůstat a raději by se vrátili zpět do své domoviny. Když na Volyň vkročila Rudá armáda, mnoho Čechů vstoupilo k československým jednotkám v Sovětském svazu. V těchto jednotkách bojovalo také našich 11 kujavských hrdinů. Někteří při osvobozování Československa v Kujavách zůstali, někteří využili ale až možnost reemigrace v roce 1947.

ALEXANDER MALÝ

Jedním z Čechů narozených na Volyni byl pan Alexander Malý. Narodil se v roce 1921 v obci Velký Špakov na Ukrajině. Před druhou světovou válkou pracoval jako kovář. Stejně jako mnoho ostatních volyňských Čechů i  on vstoupil 16.3.1944 do československého zahraničního vojska. Jako vojín umřel v pouhých 23 letech během boje v Mýtě pod Ďumbierem. V Kujavách se traduje, že údajně měl vylézt na strom, rozhlédnout se po nepřátelských vojácích, a přitom měl být zastřelen. Okolnosti jeho smrti nejsou zaznamenány v žádném knižním zdroji. Jeho rodiče v roce 1947 reemigrovali zpět do Československa a usídlili se v Kujavách. Přestože Alexander Malý své kořeny v Kujavách nezapustil, s hrdostí jej označíme KUJAVSKÝM HRDINOU.

alexander mal 

Zdroje: Kubový, Josef a Václav Langer. Medailonky statečných příslušníků Československého zahraničního vojska, partyzánů, pomocníků partyzánů, zpravodajců, politických vězňů a domácího odboje 1939 - 1945. Fulnek: ZO ČSBS ve Fulneku, 2010. 152 s. ISBN: 978-80-7005-999-9

Hofman, Jiří. Češi na Volyni základní informace. Praha: Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, 2020. 51 s. ISBN: 978-80-906997-3-1

Šimek, Václav. U nás na Volyni. Sokolov: Okresní úřad Sokolov, 1993. 344 s. ISBN: 80-901534-9-6

 

VÁCLAV BAČA

Další kujavský hrdina se narodil 25. března 1922 v Kurdybaň - Žodnovský na Volyni. Do druhé světové války se zapojil v březnu 1944, kdy vstoupil do 1. československého armádního sboru. Neprve bojoval v Polsku u měst Krosno a Dukla, následně pomáhal při Slovenském národním povstání v Bánské Bystrici. V minulých číslech zpravodje jsme Vás informovali, že Slovenské národní povstání nebylo úspěšné. Stejně jako mnoho jiných vojáků, i Václav Bača musel utéct do hor. Znovuzformovaná jednotka včetně Václava Bače poté pokračovala dál v bojích směrem na západ Slovenska. V květnu 1945 se Václav Bača vrátil zpět na Volyni, kde však zůstal pouhé dva roky. V roce 1947 se totiž přestěhoval do tehdejšího Československa. Nejprve do obce Děrné u Fulneku, následně pak do našich Kujav. Stejně jako mnoho jiných občanů naší vesnice pracoval v obci jako soukromý zemědělec, později jako člen JZD. Václav Báča zemřel v roce 1982 ve svých 60 letech. Za své hrdinské činy získal mnoho vyznamenání, například čs. válečného kříže, za chrabrost, ale získal také mnoho pamětních medailí.

 Václav Bača

Zdroje: Kubový, Josef a Václav Langer. Medailonky statečných příslušníků Československého zahraničního vojska, partyzánů, pomocníků partyzánů, zpravodajců, politických vězňů a domácího odboje 1939 - 1945. Fulnek: ZO ČSBS ve Fulneku, 2010. 152 s. ISBN: 978-80-7005-999-9

Hofman, Jiří. Češi na Volyni základní informace. Praha: Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, 2020. 51 s. ISBN: 978-80-906997-3-1

Šimek, Václav. U nás na Volyni. Sokolov: Okresní úřad Sokolov, 1993. 344 s. ISBN: 80-901534-9-6

(zpracoval Bc. Michal Dresler)

SVOBODOVI VOJÁCI

Každá válka přináší bolest a utrpení. Nenahraditelné jsou zmařené lidské životy, jak padlých vojáků, tak zavražděných civilistů, včetně dětí. V posledních letech se jednalo spíše o simul-tativní boje na počítačích a libovali jsme si, my, narození po válce, že budeme jednou z mála generací v historii lidstva, která bude mít to štěstí, že válku nepozná. Naši rodiče zažili jednu, prarodiče dokonce dvě světové války. Znovu však burácejí děla na nedaleké Ukrajině a vo-jenská mašinérie rozvíjí své předem dané strategie, tolikrát na cvičištích nacvičované.
Jakoby se lidstvo nikdy z dřívějších hrůz nechtělo poučit…
Je potřebné připomínat hrůzy prožité ve válečných letech 1939 – 1945 i radost z osvobození a uctít účast českých občanů při osvobozování naší vlasti. Patří to k prvním květnovým dnům, k prvním dnům svobody. K roku 1945.
Na internetových stránkách obce Kujavy jsou již někteří účastníci bojů popisováni. Je tam uvedeno, že jen volyňských Čechů se osvobozovacích bojů účastnilo 11. Byli to Bača Václav, Beneš Josef, Kikal Vladimír, Kopecký Václav, Malý Alexandr, Satrapa Jaroslav, Satrapa Josef, Satrapa Václav, Vorlický Anatol, Vorlický Vladimír a Zima Vladimír. Další z účastníků bojů byli Kozlík Štefan, narozený na Slovensku a Kutěj Karel, narozený na Valašsku.
Nahlédněme tedy do osudů některých z nich:

Beneš Josef (*4.12.1912 Krasilno na Volyni, +20.12.1944 Dukla)
Vystudoval zemědělskou školu v Krakově. Po osvobození Volyně Rudou armádou vstoupil počátkem března 1944 do 1.čs.armádního sboru, 1.praporu tvořící se 3. čs. brigády. S jednotkou se účastnil jako pěšák bojů u Dukly, kde 20.12.1944 padnul. Manželka Ludmila, spolu se dvěma dětmi se v rámci repatriace přestěhovala do Kujav. Vzhledem k chybám při zaznamenání jména Josefa Beneše na náhrobku padlých hrdinů na Dukle se vyskytovaly teze, že snad na Dukle nepadnul. Pozdější studium dalších dokumentů ale tyto pochybnosti vyvrátilo. Na paměť bojů u Dukly mu byla 6.10.1959 udělena prezidentem republiky Dukelská pamětní medaile in memoriam.

Josef Beneš na ...

Část dopisu psa...

Náhrobek pochov...

Seznam padlých ...

Použité zdroje:           

Bojovali abychom žili, Josef Kubový, Josef Pavlíček                                            

Medailonky statečných, Josef Kubový, Václav Langer                           

zapůjčené fotografie Jaroslav Mrázek, Kujavy

 

Kikal Vladimír (*11.5.1919 Uljanovka na Volyni,+9.5.1989 Kujavy)

Celý život Vladimíra Kikala je spjat se zemědělstvím. Jeho velkou láskou byly koně. Zemědělstvím se živil i na rodné Volyni . Dne 17.3.1944 narukoval ve volyňském městečku Rovno do 1. pěší brigády 1.čs.armádního sboru. S jednotkou se poprvé účastnil bojů s hitlerovci u Krosna v hlavním směru na Dukelský průsmyk. S brigádou pak prošel přes průsmyk až na československé území. Bojovou činnost ukončil 10. května 1945 v Praze. Po válce se vrátil do své rodné obce, ale podobně jako mnozí volyňští Češi v rámci repatriace se v roce 1947 usídlil v Kujavách. Začal zemědělsky hospodařit na jednom z opuštěných statků po vysídlených Němcích, později vstoupil do místního JZD.
Za účast v bojích mu byla udělena:

- Medaile SSSR „Za vítězství nad Německem“

- Čs. vojenská pamětní medaile se štítkem SSSR

- Dukelská pamětní medaile

Vladimír Kikal

Použité zdroje:           

Bojovali abychom žili, Josef Kubový, Josef Pavlíček                                           

Medailonky statečných, Josef Kubový, Václav Langer   

 

 Vorlický Anatol (*24.12.1918 Satijov,Ukrajina, +3.10.1949 Kujavy)
Od útlého dětství pracoval v zemědělství. Dne 6.5.1941 byl povolán do Rudé armády, kde v rámci 15. dělostřeleckého pluku sloužil u železniční dopravy. Dne 10.7.1944 byl na vlastní žádost převelen k čs. armádním jednotkám tehdy vznikajícího 1. čs. armádního sboru. Sloužil u dělostřelecké jednotky. Po skončení války byl příslušníkem zvláštní vojenské skupiny Žatec. V roce 1946 byl však poslán na trvalou dovolenou jako nemocný malárií. Usadil se v Kujavách, kde také zemřel. 

Anatol Vorlický

Použité zdroje:

Bojovali abychom žili, Josef Kubový, Josef Pavlíček

Medailonky statečných, Josef Kubový, Václav Langer

 

VLADIMÍR KUBELKA(*29.12.1922 Višegrad,+31.1.2009 Suchdol n.O.)

Pan Vladimír Kubelka se narodil 29.12.1922 jako třetí dítě volyňským Čechům Vladimíru a Růženě Kubelkovým.  Žili na předměstí Kyjeva, Višegradu. Tam mladý Vladimír navštěvoval sedmiletou základní školu a vyučil se zámečníkem. Studium rozšířil absolvováním večerní desetileté střední školy.

Jeho koníčkem byl fotbal a propracoval se až do ligového“ Dinama Kijev“. Jenže hned v počátku slibných sportovních nadějí vypukla válka napadením Sovětského svazu nacistickými vojsky.

Protože ještě nebyl zletilý narukovat do armády, odešel se skupinkou mladých přátel na „východ“. Tam pracoval v zemědělském podniku, jenže neopatrností kamaráda došlo k požáru při sklizni pšenice a oba byli arestováni. Štěstím pro něj bylo, že měl řidičský průkaz. Armáda potřebovala řidiče tanků a tak byl po tříměsíčním kurzu zařazen jako tankista k vojenské jednotce.

Při náboru Čechů do 1. Čs. armádního sboru generála Ludvíka Svobody se rovněž přihlásil. Byl zařazen do opravárenské roty poručíka Freuda. S touto rotou prošel bitvou u Dukly. Po osvobození byla jednotka rozpuštěna, ale protože mu scházelo odsloužit ještě více než půl roku, nastoupil k armádě, aby dokončil základní vojenskou službu. Po ukončení vojenské služby měl nabídku pracovat jako letecký mechanik na letišti Praha-Kbely, ale osud rozhodnul jinak. Musel po otci převzít hospodářství v Kujavách na č. 65. Oženil se a s manželkou Miladou, rozenou Brychtovou, měli 5 dětí.

V roce 1957 vstoupil do JZD v Kujavách, nejprve jako traktorista a později pracoval jako zootechnik.

Konečně se mohl věnovat i své velké zálibě - fotbalu. Od roku 1962 až do roku 1973 působil jako rozhodčí okresního i krajského přeboru. Zároveň hrál závodně šachy za TJ Romo Fulnek.

V roce 1982 se přestěhoval do Suchdolu n.O., kde 31.1.2009 zemřel.

Byl členem československého svazu protifašistických bojovníků. Za službu vlasti obdržel několik vyznamenání, včetně Dukelské pamětní medaile.

Vladimír Kubelk...

Vladimír Kubelk...

(podle vyprávění syna ing. Jaroslava Kubelky sestavil ing. Jaromír Heryán )

  • Přečteno: 1460