csenfrdekoplrusk

Kujavské pověsti

Pověst o duchu na fojtství v Kujavách

(volně podle Maria Krishke, časopis Alte Heimat Kühlandchen, č. ?)

Ve sklepení fojtství v Kujavách býval duch.

Naháněl lidem strach a bránil jim vykonávat své denní povinnosti.

Jednou se služebník, který uklízel v bytě fojta pozdě večer vracel domů. Vrata fojtství ale byla zavřena a tak šel obudit služebnou, aby mu otevřela. Když však šel k oknu její komůrky, všimnul si, že se ve fojtově kanceláři svítí. Okno bylo přivřené a tak je otevřel a nakouknul dovnitř.

Při hořící svíčce seděl za stolem muž zaneprázdněný psaním. Co ale bylo nejdivnější, že hlavu měl oddělenou od těla a položenou před sebou na stole.

Služebník si dodal odvahu, skočil do místnosti oknem a zakřičel na divného muže. Muž se však nepolekal a vrhnul se na něho. Služebník se mu vytrhnul, vyběhnul z kanceláře a chodbou se hnal ke stájím. Neznámý jej pronásledoval a hrozitánsky mával pažemi. Před stájí se však zarazil a chraplavým hlasem zasípal: "Máš štěstí, že jsi přeběhl přes tři prahy, zde má moc končí ...!"

A jak se objevil, tak také zmizel ... 

Dobový snímek fojtství kolem roku 1900

 Dobový snímek fojtství kolem roku 1900

Snímek bývalého fojtství z roku 2015

Snímek bývalého fojtství z roku 2015

Zachráněné dítě

(citováno z knihy Příběhy z Poodří a Novojičínska autorek T. Poláškové a N. Lázničkové)

Nástup zimy přinášel pro mnohé radostné večery. Jednou z oblíbených zábav bývala posvícenská tancovačka.

Jistý mladík v Kujavách se také na ni vypravil. Bydlel na okraji vsi, a tak jeho putování za zábavou bylo dlouhé. Tentokrát se cestou k němu připojil neznámý muž, který se s ním hned dal do řeči. Ve dvou jim cesta do hostince rychleji ubíhala. Bavili se o všem možném. Mladíl poslouchal jen na půl ucha, neboť myšlenkami byl již ve víru tance s dívkou, která se mu moc líbila. Najednou ale zbystřil pozornost. 

Cizinec mu totiž začal vyprávět o tom, že v době, kdy bude tancovačka v nejlepším, hodlá ukrást manželskému páru malé dítě a podstrčit podhozence. 

Brzy oba muži došli na zábavu. Ta byla již v plném proudu. Mladík spatřil u vzdáleného stolečku svou milou, která jej očekávala. Hned za ní spěchal. Přesto však celý večer nebyl veselý jako jindy. Koutkem oka stále pozoroval, co se kolem něj děje, ale nepostřehl nic zvláštního.

Pozdě v noci opouštěl mladík spolu s cizincem lokál. Opět se dali do řeči, jakoby se znali odedávna. Zrovna když šli kolem konopného pole, zeptal se mladík cizince, v němž již dávno poznal čerta, zda se mu jeho plán zdařil.

"Ano, bylo to snadnější, než jsem předpokládal."

"Tak mi to miminko ukaž, ať vidím, jaký poklad neseš," prosil mladík.

"Překrásný chlapec, dovol mi ho pochovat."

Čert se chvíli ošíval, ale když mladík stále prosil a dítko obdivoval, podal mu je.

"Krásný chlapeček! Spí jako andílek. A ty světlé vlásky! Rtíky rudé, jako malina," rozplýval se mladík na spícím miminkem a pozvolna se nenápadně přibližoval k poli.

Chvilička čertovy nepozornosti stačila k tomu, aby mladík i s dítětem skočil do pole. Uprostřed konopných rostlin byl s ním v bezpečí, neboť len a konopí lámou moc zlých duchů. Čert užasle sledoval, jak byl přelstěn. 

Mladík zůstal uprostřed konopného pole až do kohoutího zakokrhání. Pak již ztratil čert nad ním svou moc a musel zase do pekla. 

Teprve potom zanesl mladík zachráněné dítě zpátky jeho rodičům. Ti je od té doby již nikdy nenechali samotné bez dozoru. 

 

Vědma

(podle ústního vyprávění Jiljího Rozsypala st. napsal Jaromír Heryán)

Bylo to krátce před Vánocemi, když na jeden statek v Kujavách přišla vědma. Byla to drobná žena s černými vlnitými vlasy. Bydlela v malém domku na okraji lesa v Lukavci.

Hospodář si stěžoval, že mu již druhým rokem přívalové deště poničily úrodu. Obilí polehlo, porůstalo a brambory likvidovali přemnožení hlodavci.

Vědma pozorně poslouchala, pak najednou strnula a s přivřenými víčky začala vyprávět příběh:

"Je to už hodně dávno, co na tento statek přišla do služby mladá dívka z nedaleké Vřesiny. Pomáhala v kuchyni i ve chlévě. Byla velmi milá a hezká, a tak není divu, že se do ní zamiloval Ferdinand, syn bohatého sedláka. Když se to dověděl, hrozně se rozlítil a děvečku ze statku vyhnal. Ferdinandovi z nešťastné lásky pukalo srdce. Následujícího rána z domu odešel a nikdy se již nevrátil.

Na statku se usadil zlý duch, a kde mohl, tam škodil. Hospodářství začalo upadat a za pár let šlo z ruky do ruky. Nikdo zde dlouho nepobyl."

Vědma se odmlčela, pak najednou vstala a povídá:

"Za to, že jsi mě tak bohatě pohostil, dám ti dobrou radu, hospodáři. Zlého ducha je třeba uklidnit."

A tak hospodář dle rady, medem přilepil pod parapet okna malou měděnou minci s obrazem císařovny Marie Terezie.

A opravdu, na hospodářství se vrátilo štěstí a sýpky se znovu naplnily...

A mince? Ta je tam přilepená dodnes. 

 

  • Přečteno: 29