Ing. Anton Freissler

Narodil se v moravské vesnici Kujav (tehdejší Klantendorf, součást Rakousko-Uherské říše) na č.p. 48. Rod Freisslerů byl německé národnosti, žil zde od pradávna a pravděpodobně předkové rodu Freisslerů zde přišli v době přemyslovské kolonizace tohoto území ve 13. století.

Nejranější písemné prameny o tomto rodu jsou z roku 1628.

Kujavy jsou typickou lánovou vsí protnutou malým potokem, dnes Děrenským, dříve Kachním. Statek č. 48 je první usedlostí východního okraje obce.

Malý Anton se zde narodil 13. března 1838. Již jako dítě byl velmi bystrý a ve škole skvěle prospíval. I přes odpor otce (na hospodářství bylo mnoho práce a musely pracovat i děti) začal navštěvovat střední školu v Opavě. V 18 letech se přestěhoval do Vídně a s finančními těžkostmi, ve kterých mu vypomáhal jeho movitější bratr, nakonec navštěvoval studium na Vídeňském polytechnickém institutu. Poté studoval na Vysoké škole technické v Brně a v letech 1859 - 1860 znovu na polytechnickém institutu, kde v roce 1861 složil druhou státní zkoušku.

V roce 1861, po mnoha zamítnutných žádostech , se mu podařilo získat práci ve strojírnách firmy Dolainský. Firma měla asi 400 zaměstnanců, vyráběla různá zařízení pro továrny. Anton Freissler si zde velmi rychle zvyknul a prokázal své schopnosti. Cítil však vyšší ambice a tak začal hledat nové pozice. V roce 1866 nastoupil do stavební firmy Erb a Henrici, která se zabývala výstavbou vodovodů, tehdy pro vídeňské náměstí.

Dolnorakouským obchodním sdružením byl s několika inženýry vyslán na výstavu do Paříže, konanou v roce 1867. Výstava se zabývala rozvojem měsst a jejich institucí.

Zde se seznámil s velkolepým zvihacím zařízením Francouze Léona Edouxe.

O této cestě podával zprávu, která byla přijata s velkým nadšením. Ve zprávě psal o nejnovějším vývoji v oblasti hydraulických výtahů. Tomuto tématu se začal intenzivně věnovat a téhož roku 1867 požádal o privilegium (předchůdce dnešních patentů). Toto privilegium, jako inovátorské, bylo zkontrolováno vídeňskou polytechnikou a uděleno pod č. 2618/493.

Aby mohl lépe uplatnit své nápady, založil s pomocí svých příbuzných 15. ledna 1868 malou firmu se 4 dělníky. Výrobou byla zpočátku konstrukce malých ručních výtahů.

Díky svým konstrukčním a obchodním schopnostem mohl brzy své podnikání rozšířit. Koupil ve 4. obvodu malý zámečnický podnik.

18. září 1869 se oženil s Josefinou Heidenwag, dcerou bývalého majitele tohoto podniku.

V roce 1870 postavil svůj první osobní hydraulický výtah ve Vídni v části Palais Liebig.

Na vídeňské výstavě v roce 1873 představil svých osm výtahů. Slavil s nimi úspěch.

S vynálezem dynamostroje od Wernera Siemense udělal vývoj výtahů další krok. Poprvé byl elektromotor ve výtahu představen na mezinárodní výstavě v Rotunde v roce 1883.

V roce 1884 získal Anton Freissler titul K.u.K. (Prestižní certifikát vydaný rakousko-uherským soudem, tj. něco jako "Dodavatel do císařského a královského dvora". Symboly a text tohoto certifikátu si mohl podnikatel dávat do záhlaví své korespondence. Fungovalo to jako výborná reklama.)

V roce 1885 se přestěhoval do sídla společnosti Erlachplatz (Vídeň 10), kde byl vybudován velký areál továrny. Anton Freissler byl pověstný lidským přístupem ke svým zaměstnancům. Vedl jim osobní pojištění a vystavěl pro potřebné velkou ubytovnu v blízkosti fabriky.

V Kujavské kronice je několikrát zmíněn jako mecenáš kujavského kostela, kde finančně podporoval dovybavení tohoto svatostánku.

V červnu 1891 byla oslavena výroba 3 000 ks výtahů. Firma tedy prosperovala a v roce 1895 byla založena sesterská továrna v Budapešti.

Doma i v zahraničí se uplatnily skvělé projekty, včetně elektrických výtahů v Mönchsbergu, Laurenzibergu, Praze, stejně jako obrovské výtahy pro vagóny a lokomotivy ve Vídni s nosností až 60 000 Kg.

Od roku 1910 byly vyráběny také paternosterové výtahy, postavené na systému nekonečného řetězu. Jeden dodnes funguje na Ministerstvu zemědělství v Praze, ale také ve vídeňském Průmyslovém domě (instalován 1909).

Trh prodeje této úspěšné firmy šel daleko za hranice Rakousko-Uherska. Prodávalo se úspěšně také v Rusku, Švýcarsku, Itálii, Španělsku. Registrované jsou i prodeje na Balkáně a v Egyptě. 

Společnost pokračovala v inovacích, kromě vylepšování bezpečnější technologie provozu výtahů zavedla i inovativní elektroniku pro obsluhu a přivolání výtahu. Poprvé bylo zdárně odzkoušeno v nemocnicích. Registrováno jako patent pod č. 41612.

Ing. Anton Freissler byl poctěn a uznáván jako průkopník výtahů. Byl členem Asociace hornictví, železářství a strojírenství v Rakousku (1890) a členem Elektrotechnického sdružení ve Vídni (1901). Mimo jiné byl i po 3 roky radním města Vídně.

V roce 1968 mu byla k výročí 100 let jeho výtahů vydána pamětní medaile s jeho podobiznou. 

Z pracovního života odešel v roce 1908. Bylo mu právě 70 let. Vedení společnosti předal Maxi Steskalovi, který zde pracoval až do roku 1920.

První světová válka a rozpad monarchie přinesly společnosti těžké časy. Franz Freissler (1879 - 1967), synovec zakladatele firmy, převzal společnost od Maxe Steskala, který rezignoval ze zdravotních důvodů. Nebylo jednoduché společnost opět oživit. Je zaznamenáno, že v té době byl zhotoven výtah pro společnost v Leopoldau s výškou zdvihu 96 metrů.

Po druhé světové válce byla společnost znovu uváděna do provozu a modernizována. V roce 1950 bylo do Řecka vyvezeno 300 výtahových systémů. 

V roce 1958 a později došlo k vývoznímu spojení do více než dvanácti zemí v Evropě, Jižní Americe a na Středním východě. Kromě výtahů se vyráběly také elektrické kladkostroje a eskalátory. 

V roce 1969 se stala majoritním vlastníkem společnost Otis. 

Jako dceřinná společnost společnosti Otis se v návaznosti na firemní filozofii přejmenoval Freissler na Freissler - Otis. V roce 1991 byl název změněn na Otis Austria GmbH a po 123 letech byl tradiční název výrobce výtahů vymazán zcela.

O tom již Ing. Anton Freissler nevěděl, zemřel v Hinterbrühlu 29. února 1916.

(zpracoval Ing. Jaromír Heryán, Kujavy č. 48)