Historie vzniku hasičského sboru Kujavy

"Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán", říká staré české přísloví.

Od dávnověku člověk využíval oheň k přípravě potravy, zastrašování divoké zveře, ale i k pokoření svého nepřítele. Naučil se jej rozdělávat a tím úspěšně zabydloval i méně hostinná místa na severu země. Oheň však zároveň počítáme k přírodním živlům. Často docházelo ke vzniku ohně zásahem blesku a následným škodám v krajině, ale i k přímému ohrožení příbytku člověka a mnohdy i k ohrožení jeho života. Oheň pustošil příbytky a pole s úrodou především v době válek. Ale i úmyslné nebo neúmyslné zapálení z nedbalosti bylo častou příčinou vzniku požáru. Požár pomáhali hasit všichni sousedé, aby se nerozšířil i na jejich stavení a tak vznikla postupně myšlenka založit organizované skupiny vybavené základními hasebnými nástroji a prostředky.  Ve větších městech vykonával strážní službu ponocný, který často bydlel ve věži kostela a měl přehled o celé osadě, zvláště v noci.

V první známé kujavské kronice GEMEINDE GEDENKBUCH KLANTENDORF kronikář Anton Nehiba (21.4.1860 - 30.3.1955) popisuje podmínky vzniku prvního hasičského sboru. Nahlédněme tedy mezi tyto stránky psané kurentem, tzv. sütterlinským skriptem, a vraťme se o více než celé století zpět.

Kujavy jsou starobylou vsí lánového typu, tzn. že usedlosti byly vystavěny podél potoků nebo starých kupeckých cest. Oproti návesnímu typu osad šíření požáru nebylo tak drastické, ale přesto byly škody značné. Protože většina stavení byla z větší části dřevěná a pokrytá slaměnými došky, často došlok vyhoření několika usedlostí najednou.

Kronikář zmiňuje velký požár z roku 1713. Vznikl ve středu obce a rozšířil se na několik sousedních budov. Příčinu neuvedl. 

První zmínky o požárech jsou však zaznamenané již z období třicetileté války a pustošení krajiny švédskými vojsky. Rovněž je zmínka o platbě Represivní daně z požárů Prusům v období tzv. Sedmileté války. Touto daní se obyvatelstvo vyvarovalo rozsáhlému drancování a vypálení hospodářství. Při ústupu pruských jednotek si obyvatelstvo naopak nechalo zaplatit armádou za ubytování a stravu. Takto nahromaděné finanční prostředky se využily v roce 1867 k nákupu prvního hasičského vozu v Kujavách. Jednalo se o čtyřkolý vůz s prostornou nádrží. Stříkačka byla zakoupena u strojírny Karla Drösslera z Nového Jičína. Majitel továrny pocházel z Kujav č. 38.

Postupně byla zakoupena i značná délka tlakových hadic. Ve stejném roce byla postavena kůlna na zakoupené vybavení. Jak popisuje kronikář, jednalo se o zakoupení 5 sáhových kamenů za 7 Fl., 50 Kr. a dále 3900 cihel za 31 Fl., 20 Kr. Zdivo stálo 16 Fl., 50 Kr. Zarážející bylo, že ačkoliv již v okolí existovalo několik hasičských sborů, místní obecní rada se stavěla k vytvoření takového sboru negativně. 

Po požáru na č. 26 v roce 1899 se však prokázalo, že pokud má hasičská stříkačka fungovat efektivně, musí být obsluhovaná vyškolenými a vycvičenými osobami. V listopadu téhož roku byla otázka vytvoření hasičské skupiny znovu nastolena. Na zakládající schůzi, která byla uskutečněna na fojtství v únoru nebo březnu roku 1900, se sešlo 28 mužů. O formality pro vznik hasičského sboru se postaral pověřený zástupce ze Suchdolu nad Odrou. První stanovy byly zkopírovány z platných stanov sboru v Suchdole nad Odrou. Členové byli rozdělení do 3 družstev a každé družstvo si zvolilo velitele. 

Velitelem hasičského sboru byl jmenován Franz Barwig z č. 103 a jeho zástupcem Karl Irmler z č. 7.

Velitelem 1. družstva byl Josef Freisler z č. 48, zástupcem Emil Bortsch z č. 91.

Velitelem 2. družstva byl Josef Barwig z č. 68, zástupcem Mathias Irmler z č. 110.

Velitelem 3. družstva byl Anton Burkert, starší učitel, zástupcem Franz Malcher z č. 31.

Správcem výzbrojního skladu byl zvolen Stephan Storzer z č. 19.

Tajemník Gustav Koczircz, pokladník Adolf Drössler z č. 39, revizní komise Johann David z č. 61. Vedením schůze byl pověřen Ferdinand Gebauer z č. 28.

Prvotním úkolem hasičského sboru bylo získat finanční prostředky k zabezpečení fungování tohoto sboru. 

*****

Příznivé bylo, že se našlo dost dobrodinců z řad movitějších občanů i některých firem, kteří činnost sboru v počátcích podpořili. Kronikář se zmiňuje o ing. Antonu Freislerovi z č. 48, který měl továrnu na výtahy a zdviže ve Vídni. Daroval sboru 200 tisíc K. Prof. Heinrich Malcher z č. 105 věnoval částku 100 tisíc K., státní výbor garantoval dotaci 200 tisíc K. a další sponzoři dali po 20 tisících říšských korun. Teplická továrna Reginald Czermak koupila čtyřkolovou sací tlakovou stříkačku za 2708 K. a starou prodala jako nepoužitelnou. Koupil ji Franz Möbic z č. 14. Vybavení, přilby, opasky, lana a další poskytla brněnská společnost Bloch za částku 1205 K., zámečník Sigmund z Nového Jičína poskytnul dva pevné žebříky za 128 K. a kovářský mistr Stephan Storzer hadicový vozík za 90 K. 

Stejnokroj tvořila modrá halena, přikrývadlo a kvalitní kompletní uniforma. Uniformy ušily na náklady členů mistrovští krejčí Joseph Dressler z Kujav a Josef Kuntscher z Pohořílek.

Aby se do zbrojnice vešly nové hasicí přístroje, byla kůlna nadstavena jednou stoupačkou a věží na sušení hadic. K tomuto bylo nutno vzít si půjčku 2600 K. 

Letní zahradní slavnost v roce 1901 přinesla zisk 130 K. Následující roky s výjimkou válečných let se každoročně konal hasičský ples. 

Tak vznikl první hasičský sbor v Kujavách, jak jej popisuje Anton Nehiba. Je pochopitelné, že nemohl fungovat jen z tržeb za kulturní akce, rozhodující byla podpora od zemského zřízení, také dary a příspěvky od členů. Počet členů se postupně navýšil na 39.

Tak kdysi bylo a stále bude.

(Přeložil a upravil Jaromír Heryán, Kujavy č. 48)

HISTORIE KUJAVSKÉHO HASIČSTVA PO ROCE 1945

Na základě vypracovaných dokumentů tehdy ještě exilové vlády a v souladu se závěry Postupimské konference o vysídlení Němců z tzv.„pohraničí“, kam se počítala i obec Kujavy, začali koncem května 1945 přijíždět první zájemci z Ostravska, Valašska, Hané i z ostatních oblastí, aby obsadili po Němcích uvolněné statky.
Následkem války, ale i rabováním, byla hospodářství značně poškozená i zničená.
Bylo těsně před žněmi, bylo nutno dohledat stroje a nářadí, opravit co se dalo a připravit na sklizeň.
Okresním národním výborem v Bílovci byl ustanoven obecním komisařem Ladislav Hořínek.
Zásobování nejdůležitějšími potřebami, hlavně potravinami, bylo organizováno formou přídělových lístků.
Koncem roku, tedy přesně 9. listopadu 1945, byla svolaná schůze občanů s úmyslem založení českého hasičského sboru.
Bylo rozhodnuto zvolit zatímní výbor, jehož úkolem bylo postarat se o vyhledání původní hasičské výstroje a výzbroje, které byly poschovávány různě po statcích.
Předsedou tohoto výboru byl navržen a schválen Jaroslav Mrázek st.(*1905 +1980), který měl již zkušenosti s činností hasičského sboru v rodné Vřesině. Dalšími členy zakládajícího výboru byli Václav Gřež, Oldřich Havránek, Leopold Pokluda, Emil Pavlík, Adolf Buroň a Gustav Pokorný.
Ostatní členové sboru, jak je uvedeno v Hasičské kronice na str. 4, byli Ladislav Hořínek, Inocenc Zuzaník, Karel Zuzaník, František Golka, Zdeněk Socha, Josef Bulava, Arnošt Malík, Emanuel Beránek, Václav Šindel, Josef Knebl, Zdeněk Merta, Jindřich Jurášek, Vladimír Malčík, Oldřich Hrabec, Jan Martiník, Věroslav Návrat, Josef Paták a Petr Šimečka.
Začátky fungování hasičského sboru nebyly lehké. Finance byly nedostatečné pro pořízení výstroje a výzbroje, a to, co se po Němcích našlo, zdaleka nestačilo.
9. února 1946 hasiči uspořádali ples, z jehož výtěžku se podařilo mnohé zakoupit.
I v pozdějších letech pořádání plesů bude základním finančním zdrojem hasičské pokladny.
V roce 1946 došlo ještě ke změnám v obsazení výboru, ale bylo již jasné, že se obec pro zajištění ochrany majetku proti živelným pohromám bez vycvičeného hasičského mužstva neobejde.
Také byla zřízená četa samaritánek, do které se přihlásily Zdeňka Hořínková a Marie Malíková.
Postupně byly po stodolách a sklepích nalézány další části výstroje a výzbroje, našla se i z obce odvlečená ruční hasicí stříkačka. Na č. 15 byla nalezena i nefunkční motorová stříkačka, kterou se podařilo Václavu Šindelovi znovu zprovoznit.
Poválečné nadšení se projevilo i v pořádání hasičských soutěží, kterých se zúčastnili i kujavští hasiči a nevedli si nikterak špatně. V Hladkých Životicích obsadili 1. místo a ve Stachovicích 2. místo z pěti družstev.
Takové tedy byly začátky vzniku českého hasičského sboru v Kujavách.
V některém z budoucích článků nahlédneme do pokračování činnosti sboru po roce 1946.
(Podle dokumentů zapůjčených kujavským hasičským sborem napsal ing. Jaromír Heryán)

Obr. Původní hasičská zbrojnice na dobové fotografii stávala na místě dnešní restaurace a kulturního domu naproti č. 22. V pozadí kaple a pomník padlých v 1. sv. válce (dnes upraven a přemístěn na rozcestí směrem na Bílovec).