Staré obchodní cesty

Některé pojmy vztahující se k vzájemnému setkávání, obchodu, ale i k opouštění území v případě válek a katastrof,  jsou všeobecně známé. Povětšinou si je ale vůbec neuvědomujeme, jsou samozřejmostí. Již při prvních hodinách dějepisu a seznámení se s historií Fulneku a jeho okolí dostáváme informaci, že se Fulnek nacházel při vedlejší větvi tzv. Jantarové stezky. 

Jak to tedy s těmi cestami bylo?  

Dostala se mi do ruky mapa oblastí Moravy se zakreslením  jednotlivých obchodních cest. 

Běžné komunikace mezi obcemi byly většinou zpevněné, převážel se zde potřebný tovar. Jednalo se o potraviny, suroviny pro výrobu, ale i o nákup a směnu  hospodářského zvířectva, také o návštěvy při důležitých událostech, jarmarcích a církevních slavnostech. 

Zvláštní postavení měly Dobytčí (tzv.Volské) stezky. Zde byl dopravován dobytek i ze vzdálenějších míst. Jednalo se o jatečný dobytek, ale ještě více o obchod s tažnými voly. Tato zvířata oplývala velikou tažnou silou a oproti koním byla klidného temperamentu. Trasy těchto stezek byly nezpevněné. Vedly podél vodotečí, aby byl dostatečný zdroj šťavnaté píce. Na trase byla zbudována napajedla a místa pro shromáždění dobytka přes noc. Většinou v blízkosti nějaké hospody  nebo mlýna. 

Nejslavnější obchodní cestou  protínající Moravu byla tzv. Jantarová cesta (Jantarová stezka). Sloužila k výměnnému obchodu ze severního Baltu až dolů na jih po Adriatické moře. Zahrnovala i vyspělý italský Řím, Aquileu, ale také Řecko a Egypt. První doklady o existenci této stezky jsou již z druhé poloviny 2.tisíciletí př.Kr., ale k největšímu rozmachu  došlo v 7.stol.př.Kr a v 5.století našeho letopočtu. Jižní vyspělé země měly zájem především o polodrahokam jantar, vznikající zkameněním pryskyřice prehistorických borovic. Kámen byl potřebný především pro výrobu oblíbených šperků. Lidé věřili, že má magickou moc, při zahřátí pěkně voněl a měl dezinfekční účinky. Proto byl také součástí kadidel. I Komenský ve své mapě Moravy z r.1627 popisuje výskyt „myrhy“ u olomouckého Hradiska. 

Kromě jantaru byly směňovány kůže, včelí med, ale i otroci. Naopak bylo žádáno zboží typické pro vyspělou jižní společnost, a to skleněné a stříbrné šperky, bronzové ozdoby a nástroje. 

Hlavní větev Jantarové stezky procházela Kujavami  ze směru od Hranic n.M.,  Suchdolu, přes Hladké Životice . Do kujavského katastru se dostává v místě dnešního zpevněného polního hnojiště, dále pak křižuje obecní komunikaci u současné hasičské zbrojnice. V místě bývalého dřevěného větrného mlýna za čp.80 (za starou poštou) navazoval na hlavní proud, pokračující na Pustějov, Studénku a dále na sever do Polska. V tomto prostoru   se na  hlavní proud napojuje stará cesta z Příbora přes Pustějov do Kujav, která dále již funguje jako vedlejší větev Jantarové stezky směrem na Děrné -  Kostelec, Fulnek, Vrchy a dále  na Hradec nad Moravicí a Polsko.   

Údolí Moravské brány skýtalo příznivé podmínky pro pochod kupeckých karavan, jak je zřejmé i z nálezu velkého kusu jantaru a řecké mince z 3.století př.Kr. u Pustějova. 

Pro úplnost ještě uvedu, že Jantarová cesta měla  od Adriatického moře hned dvě větve. Druhá vedla od Dunaje přes Vlárský průsmyk na Slovensku a na první větev se napojovala až v Polsku v okolí Toruně a Kalisze. Obchodování s jantarem však mělo ještě další pokračování, protože jantar byl rovněž velmi oblíbený v asijských zemích, jednalo se o obchodní spojnici ze Středozemního moře do východní Asie nazvanou Hedvábná stezka, ale to je již jiný příběh… 

Důležitý význam jantarové cesty dokazují četné historické prameny a nálezy jantaru. K uctění významné úlohy jantarové cesty v historii a kultuře Evropy byla vyražena i překrásná oficiální mince s unikátními parametry, která obsahuje skutečný baltský jantar.